listopad, prosinec, aneb - jak může být vše náhle jinak
11.11. jsem ve spolupráci s kamarády zvládla organizaci 2. Klubového neoficiálního závodu, kterého se zúčastnilo 19 pejsků. Soutěžilo se v kategoriích: začátečníci a štěňátka, ZVV1 speciál (pouze upravená poslušnost), ZM (poslušnost a obrana) a FPr1 - v této kategorii jsme si zazávodili i my s Exíkem.
Dva dny před touto akcí mi přišla zpráva od Radima Kopečného, který měl posuzovat všechny kategorie kromě FPr1, že je nemocný a tudíž nedorazí. Pod tlakem lehké paniky jsme se hodnocení ujali já s Michalem Krbcem (snad jsme byli objektivní a spravedliví) :-)
Ex překvapil naše soupeře a přes nepříznivé (větrné) počasí zazářil ve stopovací kategorii FPr1. Přesvědčivě označoval předměty, první dva úseky vypracovával přesně s nízkým nosem a klidným tempem, třetí úsek šel proti větru a tak mu nemůžu příliš vyčítat navětření pachů se zvednutou hlavou. I druhý předmět označil lehnutím a zaslouženě získal 1. místo.
28.11. postihla naši rodinu tragická událost a já si s postupem času uvědomila, že stále potřebuji mít místo, kde můžu vše hodit za hlavu, vybít energii, popovídat si s kamarády... prostě přijít na jiné myšlenky a radovat se z drobných úspěchů. Takovým místem je pro mě cvičák. I když mi je jasné, že v Exíkových 6,5 letech díru do světa neuděláme :-D budeme stále dle mých časových možností chodit cvičit a učit základům štěňátka.
Exula se mi stále výborně osvědčuje jako psík "kamarád" pro mladé nováčky. I když jsou štěňátka mnohdy větší než on, trpělivě se nechává očuchávat, okusovat, tahat za fousy a dovoluje tak jim získávat první zkušenosti s cizími - staršími psíky.
30.12. jsme se vydali s cvičákem na poslední společnou vycházku v roce 2012. Trasa vedla přes štramberský Národní sad na Kamenárku, Bílou horu, "povinnou" hospodskou zastávku jsme zvládli pod Trúbou (Exula způsobně ležel v hospodě pod lavičkou spolu se štěňátkem staforda) a vrátili se zpět na cvičák. Vycházky se zúčastnilo celkem 7 pejsků nejrůznějších plemen.